Komentuju: Člověče, nezlob se

Povídku Člověče, nezlob se jsem začala psát koncem září 2016 a dokončila jsem ji o téměř tři měsíce později. Čítá dvanáct normostran a s jednoduchým řádkováním zabírá sedm a půl stránek. Provází nás jí dva hlavní hrdinové – Štěpánka a Ludvík – a oba dva jsou mrtví, potkávají se v nebi a každý si tam „žije“ svým vlastním životem. Povídku vnímám jako jednu z nejvíce mírumilovných, které jsem kdy napsala, přesto to v ní ne každý vidí a mnozí jsou z ní zmatení, zaskočení a šokovaní. Jelikož se pohybujeme v nebi, není žádným překvapením, že ke komentáři a vysvětlení použiji pár citací z Bible a to z českého ekumenického překladu.

Upozornění: Následující text vám vysvětlí, co tím ten autor chtěl říct, a prozradí vám zápletku. Pokud nechcete být ochuzeni o čtení a napnutí, co bude následovat a jak to asi skončí, nečtěte dál, dokud si nepřečtete samotnou povídku ZDE.