Literezka

Severní točna

Sešly se babky na lavici před domem. Seděly v řadě jak slepice v kurníku. Kdákaly jedna přes druhou a čekaly na svého kohouta.

„Kykyryký!“ zakokrhal starosta, smeknuv klobouk.

„Dobré ráno,“ odpovídaly kvočny.

Starosta nasadil klobouk zpátky na pleš a s rukama založenýma za zády kráčel pomalu a rozvážně dál po návsi. Babky se semkly u hovoru, když zrovna přicházela o hůlce stará Terezka Papírníková, co bydlí támhle přesnaproti v osmatřicítce.

„Kde jste se toulala?“ ptala se Eliška.

Babky se jako na povel na bidýlku posunuly o kousek doprava, aby se i Terezka mohla posadit. Hůlku opřela o zeď za nimi a prsty si promnula čéšky.

„Byla jste pryč víc než dva týdny!“ přidala se Běta.

„Stýskalo se vám po domovině?“ vyptávala se Emilka.

„Nechte mě vydechnout.“

Na dlouhé lavici se jich tisklo pět a všechny mlčely.

„Tak dýchejte aspoň nahlas a zhluboka!“ pobízela ji nedočkavá Emilka.

Terezka se ale do vyprávění stále neměla, tu zazvonili na kostele celou a tu už čtvrt na devět, ale Terezka Papírníková pořád jen dýchala a dýchala a zbývající kur už to přestávalo bavit.

„Tak co ten váš vnuk?“ vyštěkla nakonec Boženka.

„No mají v tom Švédsku zimu,“ řekla konečně Terezka.

„A?“

„A taky lesy.“

„A?“

„A občas i domy.“

„A obchody? Dovezla jste si něco?“

„Ba ne,“ mávla rukou Terezka, „co já bych s tím dělala!“

„A co to letadlo, jak jste se bála?“ dotazovala se Eliška.

„Jak jste nám tu den před odletem naříkala,“ přidávala se Běta.

„To vám tak podivně hučí,“ popisovala Terezka, „hlavně když stoupáte.“

„A viděla jste mraky?“

„Viděla.“

„A soby?“

„Z letadla ne.“

„A medvěda?“

„Kdepak, za medvědem jedině do Tater!“

„A už je váš vnuk tatínkem?“ ptala se Emilka.

„To ne.“

„Ale věk na to už má,“ vzpomínala Boženka.

„To jo.“

„A co Stockholm? Byla jste tam?“

„Město jako každé jiné.“

„A co hory? Vyšší než Sněžka?“ vyzvídala Eliška.

„Copak by na nějakou naše paní Terezka mohla vylézt s jejími koleny?“ klepala si Běta na čelo.

„Takže žádné túry s dětmi?“ zajímala se Emilka.

„Váš pan vnuk má jistě k dispozici auto, viďte?“ dodávala Boženka.

Stará Terezka Papírníková, co bydlí támhle přesnaproti v osmatřicítce, si stále mnula kolena a pokyvovala hlavou.

„Představte si, mě tam ale vůbec nebolely nohy.“


Komentáře

comments powered by Disqus