Literezka

O mně

Tereza Dobšovičová.

Narozena 4. června 1998, perfekcionisticky na den přesně, jak bylo předpovězeno. Občansky Brňačka každým coulem, zeleného smýšlení. Na den dětí roku 2017 jsem odmaturovala a nyní studuji obor Fyzická geografie na Přírodověděcké fakultě Masarykovy univerzity.

Od mladšího věku školního píšu, postupem času se zdokonaluji a přihlašuji se do literárních soutěží, ve kterých jsem poměrně úspěšná. Postavy v povídkách nemají téměř žádný charakter, bývají převážně mužského pohlaví. Hlavní zápletkou bývají marginální situace, pohnutky nebo myšlenky. Děj povídek trvá nanejvýš několik dní. Povídky jsou často morbidní nebo naturalistické.

Kromě psaní se zajímám o vlaky. Mou oblíbenou lokomotivou je 754, velkou slabost mám pro motorový vůz 810 nebo řídící vůz 954. Ve volném čase taktéž šiju nebo pletu. Můj literární vkus se pohybuje kolem domácích současných autorů, ať už to je poezie nebo próza. Přesto je mou oblíbenou knihou zahraniční Klub nenapravitelných optimistů od Jean-Michela Guenassii. Oblíbeným básníkem je Ivan Blatný – ve svých ranějsích sbírkách, především Melancholické procházky. Mám ráda narativní styl Josefa Škvoreckého, Ireny Douskové nebo Petra Šabacha.

Neumím psát slohovky.